pondělí 12. října 2015

Coelhovo instantní duchovno

Po Ďáblovi a slečně Chantal jsem znovu sáhla po knížce od Paula Coelha, protože jsem se pořád ještě nedobrala toho, proč je vlastně tolik populární. Možná jsem na to přišla.


Román Valkýry je o duchovní pouti, kterou autor podle svých slov podnikl po vydání Alchymisty. Odehrává se v Mohavské poušti, kde chce hlavní hrdina - Paulo - vidět svého anděla a mluvit s ním. Druhou postavou je jeho manželka Chris, která ho na cestě doprovází. Postupně se právě Chris zdá být jedinou postavou, která prochází proměnou, zatímco Paulo je většinu času zahleděný do sebe a svých problémů. (Upřímně, celé to duchovní hledání se zdá být jenom jiným výrazem pro pořádnou krizi středního věku.) Z nějakého důvodu jediný, kdo Paulovi může pomoct, je skupina ženských, které v koženém oblečení jezdí v padesátistupňovém vedru pouští na koních. Říkají si Valkýry a vede je Vahalla, které anděl nařídil jet do pouště a dělat tam duchovní probuzení. Paulo a Chris s nimi tráví většinu knihy, protože právě Vahalla má mít návod na to, jak anděla vidět. Jinak se v knize pořád mluví o andělech a nějakých rituálech, občas o Bohu a Vesmíru a nakonec dostane šanci i Ježíš.

To, co se mi na Ďáblovi a slečně Chantal líbilo - naprostá nezaujatost vypravěče, se kterou suše popisoval události v zapadlké vesnici - mi ve Valkýrách už po pár stránkách lezlo na nervy. Tenhle příběh totiž opravdu potřeboval okořenit, protože mi jinak neměl co nabídnout. Necítila jsem z něj emoce. Postavy mě nezajímaly. Rituály, o kterých se pořád mluví, jsem nechápala, protože autor žádné detaily nevysvětluje - a tím pádem mi bylo celkem jedno, jak dopadnou.

Relativní duchovno?

Jeden ze zdrojů Coelhovy popularity je nepochybně duchovní zaměření jeho knih. To duchovno samotné se svojí neuchopitelností hodí do dnešní doby. Po přečtení si čtenář sice řekne, že to bylo zajímavé - zároveň to (po)učení, poselství knihy je tak mělké, že není nic dalšího, co by se s tím dalo udělat. Život jde dál. Sám Coelho je podle všeho vyznavačem něčeho, co ve svých knihách nazývá Tradice. Na internetu je v tomhle směru minimum informací. Dočetla jsem se, že je taky členem nějakého tajného katolického řádu, který je ale tak tajný, že Coelho je jediným zdrojem toho, že vůbec existuje. Tradice má být kombinace křesťanství (respektive víry v křesťanského Boha, těžko říct, jak je to se zbytkem) a magie. Sám Coelho o sobě po tom, co absolvoval pouť do Santiaga de Compostely, říká, že je katolík. V jeho knihách je ale plno odkazů na new age a nejrůznější mysticismus.

Coelhovy knihy i on sám - ačkoliv to tak na první pohled nevypadá - naprosto vyhovují relativismu dnešní doby. Na všechno se člověk musí dívat z více stran. Nic není černobílé. Všechno je relativní. Neexistuje jenom jedna pravda. "Všechna náboženství vedou k jednomu Bohu." Takže když vezmete trochu východních tradic, trochu okořeníte různými magickými rituály a strážnými anděly, Láskou a Vesmírem a někam přihodíte Ježíše a Boha, který je "ve všem", třeba to bude ono. A vždycky člověk může zkusit jiného Coelha nebo nějaké instantní duchovno, ne? Ne. Zkuste tohle.

Hodnocení: 1,5/5

Goodreads
Paulo Coelho: Valkýry (As Valkírias)
Nakladatelství Argo, 2010, první vydání
Překlad Pavla Lidmilová

4 komentáře:

  1. Od Coelha jsem četla jenom Alchymistu a měla jsem z toho pocit, že se mi asi snaží říct něco zásadního, ale nějak to ke mně nepromlouvá. Ale ke mně moc nepromlouvá žádné náboženství, takže to možná bude mnou ;)
    Jinak souhlasím s tvým názorem, že lidé dnes rádi syntetizují různé směry a berou si z nich to, co je oslovuje. Mně osobně to nijak neuráží, ale chápu, že máme rozdílné perspektivy. U knih jako tato bohužel tenhle syntetismus asi vyznívá prostě lacině a neuvěřitelně, taky jsem na pár takových narazila...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, dneska se s takovými knihami roztrhl pytel. Zrovna nedávno jsem viděla v obchodě něco jako "Buddha v kanceláři" :D Takže možná se Coelho jenom veze na té vlně. Přemýšlím, jestli od něj ještě něco zkusit. Prý se jeho knihy od sebe navzájem hodně liší.

      Vymazat
  2. Já tedy četla jen Alchymistu, ale jako autor mi vůbec nesedl. Už to bude určitě rok a půl, co jsem ho četla a vůbec si to nevybavím, což o něčem svědčí. Coelho se mi zkrátka jeví jako taková figurka, která "nenásilně" nutí lidem své názory a snaží se lidi přesvědčit o tom, že čtením jeho knih naleznou životní rovnováhu...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tos popsala přesně, naprosto s tebou souhlasím!

      Vymazat